N. XV. Na Matku.

Dobrá Matko! – Pokoj budiž

Tobě v tichém hrobě tvém!

Sladce dřímej do vzkříšení

Po vystálém kříži svém!

Což y máme s světa bráti,

Nežli všelijaký kříž?

Každý skouší, že den po dni,

Rok po roku bývá tíž.

Outrpnost a oučinlivá

Láska hasne víc a víc;

Mrzutostí – svárů – soudů

Dnem se plodí na tisýc.

Dobře nám, že všecka bída

Tře jen tělo krátký čas;

V hrobě oudy odpočinou,

Duch pak letí k Bohu zas.

Dobrá Matko! hrob tvůj bude

Vždy nám za potěšení:

U něj srdce utrápené

Najde vždy polehčení.