N. XVI. Jiná na Matku.

Kam se vrhnem – co sy počnem –

Matko, Matko! – bez tebe?

Všecko spustlo – pro nás ssmutlo –

Proč nás dělíš od sebe?

Milé dítky! – z vůle Boží

Musým s tělem od vás jít;

Však můj duch vás neopustí –

Chcyť já v vašem srdcy být.

O, jak rádi srdce dáme

Tobě za tvůj příbytek!

Bůh a Ty v něm nám – nám bude

Za nejdražší nábytek.

Dobré dítky! – že tak volně

Srdce za byt dáváte –

Že je Bohu a své Matce

Celé odevzdáváte.

Jak se jináč odměniti

Máme za tvou lásku dost?

Za tvou o nás velkou péči –

Za tvou stálou upřímnost?

Nábožnými vždycky buďte –

Ctnostný život budiž vám!

To jen sobě za odměnu

Od vás, dítky! vyžádám.

Při tvém hrobě přisaháme,

Šlechetnými stále být,

V svornosti a v bázni Boží

Chcem svůj život vyplnit.

Tento umysl váš svatý

Bůh vám hojně požehnej!

Tím já sobě ve svém hrobě

Odpočinu příjemněj.