N. XVIII. Na vesnického Rychtáře.

Dokonal jsem! Bohu díka!

Že jsem šťastně dokonal,

Že jsem věk svůj v bázni Boží,

Ve ctné prácy vykonal!

Teď sy mile oddechnu,

Když sy v hrobě polehnu.

Prv pak, moji sousedové!

Než mne v hrob můj složíte,

Poslední mou radu slyšte –

Doufám, že jí splníte.

Že v ní není žádný klam,

Před Bohem zde přisahám.

Že vás Bůh zde k plouhu určil,

Vroucně zato děkujte! –

V bázni Boží s dobrou myslí

Spravedlivě pracujte;

Neb kdo věrně pracuje,

Tenť již k nebi putuje.

Nechť jste na poli, neb doma,

V sadu, v stájích, na louce,

Všudy Bohu díky vzdejte,

Dary Jeho vidouce!

K tomu napomíná vás

Každá travka – každý klas.

Mocnařovo nařízení

Nejochotněj přijmejte!

Co vám Jeho rozkaz velí,

Věrně, rádi konejte!

Vězte: Že jest Země Pán

K ochraně vám s nebe dán.

Svého Pána: místní Vrchnost

Jako děti milujte,

Jemu, jakž jste zavázáni,

Jako Otcy pracujte;

Když Mu věrní budete,

Pomoc u Něj najdete.

Ouředníkům vyšším, nižším

Chovejte se poslušně;

Proti Nim nic nereptejte,

Aniž mluvte neslušně:

Poddaného každý zdor

Pro něj, pro obec co mor.

Pastýře pak Duchovního

Slyšte, co On radí vám;

Jeho ctěte srdcem, usty! –

Navštěvujte pilně chrám!

Tenť jest školou pro vás zde!

Tenť hřích drží na uzdě.

Učiteli, kterýž vaším

Dítkám druhým otcem jest,

Vděční buďte, by moh těžký

Ouřad svůj tím lépe vest;

Přítelem jej mějte vždy,

Neutrhujte mu mzdy.

Obcování mezy sebou

Budiž svorné – bratrské!

Odstup od vás hadrování,

Klení, rvaní nelidské!

Svatá svornost bytům ráj,

Obcým to, co rolím máj.

Dětí svých nic nešperkujte,

Nemažte se s nimi nic;

Záhy hned jich k prácy veďte,

K nábožnosti nanejvíc!

Do školy je uveďte,

V tom jich nezanedbejte!

Starší nedopusťte v obcy

Seznat karban mládeži!

Karbaníka – nedopitu

Trestejte, jak náleží!

K vystříhání škodných vád

Držte v obcy ostrý řád.

Nůže, milí sousedové,

Bohu vás zde poroučím –

Co vám radím, toho držte!

Po ničem víc netoužím,

Nežby Bůh vždy s vámi byl,

Jej pak každý věrně ctil!!!