Na básníky slaďounkých a krvolačných básní.

Již nepějte neustále:

„Sláva Slávům! sláva vlasti!

Českým dívkám sladké slasti!“

Neslouží nám to ku chvále.

Kdo jen stále sladce pěje,

Drahé máti neprospěje;

Tísně, písně, vlasti, slasti –

Nepodá na rány masti;

Pouhý zpěv nám nezpomůže,

Z sladkých veršů, z sladkých básní,

Nevzejdou nám dnové krásní,

Nezkvetou nám žádné růže.

Kdo jen chválu květů zpívá,

Květiny však nezalívá,

Neztěží ovoce žádné;

Pouhou chválou kvítí zvadne.

Místo slávy, místo chvály

Pějte činy, stavte školy,

Hledejte si zlaté doly,

Dobývejte kapitály!

Buďte pilní! buďte čilí!

Aby se i Nečechové,

I sousední národové,

Vážiti nás naučili.

Aniž pějte břitké meče,

Strašné bitvy, kruté seče,

Hurráh! ať žije lev český!

A podobné třesky plesky.

V našich časech není třeba

Pro vlast vylévati krev;

Mírný pokrok, školy, chleba

Žádá nyní český lev.

To drahou máť zvelebí,

Toho nám zapotřebí:

Ostatní pozemská sláva

Jestiť pouhá polní tráva.