Na bílé stezce jasná záře plane,

Na bílé stezce jasná záře plane,

jak zlatá vlečka krátí se a dlouží,

do listí spadlého se zvolna hrouží

a v hnědých jeho vráskách tiše stane;

hned tvoří s listím vzorce pestře tkané

jak jemná krajka, po níž žena touží,

hned v tenké nitky třepí se a ouží

a v husté chvosty divně rozedrané.

To vše se třese, neustále mění,

jak vítr lehounký rozmarně káže

jda svadlým listím v neznatelném chvění,

a slunce na sestupu mdlými rety

se usmívá a mladistvé jak páže

do písku cesty kreslí různé květy.