NA BÍLOU HORU.

Na tu Bílou horu

všecko naříkává –

ale já jí volám:

Sláva! Věčně sláva!

Na té Bílé hoře

není „dokonáno“ –

na té Bílé hoře

vysvitlo nám ráno!

Tam byl potřen cizák

jazykem a vírou,

a se svými vrahy

upaloval z Prahy.

A ta rozeštvaná

duše mého lidu

tam na Bílé hoře

dočkala se klidu.

Usedla si k přádlu

do chudobných chatek,

kolébavkou sládla

z úst prostinkých matek.

V tichém zadumání

nastřádala skvostů,

že z nich trávit bude

statisíce hostů.

Z její klenotnice

Křížkovský a Manes,

Smetana a Dvořák,

Aleš perel nanes,

do čelenky Vlasti

perlu k perle rovná,

žádná jiná v světě

se jí nevyrovná.

Národ, silen spánkem,

k nové práci vstává –

a tak Bílé hoře

sláva, věčná sláva!