Na bojišti lipanském.

Zhléd’ v zoři lipanské jsem nivy,

kde v bitvě Čecha zhubil Čech,

mých stesků zdroje náhle živy

v žal srdce nutily a vzdech.

Zřel sytě prosáklou jsem půdu,

již sotva ostrý kroják zmoh’,

a za pluhem šel štíhlých údů

jak v polosnění selský hoch.

I shybl se, vzal hroudu z pole

a svalnatou ji rukou stisk’,

já viděl jsem, jak v rýhy dole

z ní pramen rudé vláhy trysk’.

Snad krev; vždyť Češi spali v prsti,

jimž rovnost sestrou byla všem;

či není všude, každou hrstí

vlast česká světcův ostatkem?