Na bojišti u Podolí.

Dnes časně ráno děla táhla sem

a ryla půdu rozmoklých teď polí,

pěchota kryta dole pod lesem –

dnes cvičení je velké u Podolí.

Je vlhko, zima, sychravý je chlad

a z mlhy drobný déšť se spouští znova.

A vojska táhne nekonečný řad

ve trojím směru na jih od Sychrova.

Kdes v rokli vidíš bludné pikety,

zde vojskem černa pole, plny cesty,

vše, tak se dí, jak bylo před lety,

jak tenkráte... v rok šedesátý šestý...

Co pole, to je hřbitov padlých těl,

to bojiště kdys čerstvou páchlo krví...

Leč dnes – – hle, dragoun cvalem přiletěl

a za lesy se výstřel ozval prvý.

A dál to jde, – ztracena jakás ves

a druhá, třetí... lepícím se jílem

se těžko jde. Tam Jizera už kdes –

leč obzor zastřen v mlhy plášti bílém.

A bez hluku zde lesa na kraji

jdou davy polí rozmočeným blátem

a prší... mraky k zemi splývají –

tak, jak prý v roce šestašedesátém...

Hle, tam ty kříže, to je širý hrob,

kde u Jizery rozkládá se louka...

Hle, bílý kouř... teď kukátka se chop!

Tam salva... druhá... nyní dělo houká.

A druhá, třetí, čtvrtá rána teď

a praskot, jak by řítila se skála, –

na druhé straně tatáž odpověď –

a rozpoutána střelba neustálá.

A těžká děla připřáhnuta v ráz

a zase kola těžce v bláto ryjí,

zas odjinud hrom vzduchem pozatřás’

a oheň chrlen ze všech batterií.

Zas drobný praskot, jak se láme krov,

a úprkem kol ubíhají pěší,

vše mlčenlivě, bez hlasu a slov –

a s oblaků déšť splývá stále těžší.

Teď z lesa jako dlouhý, černý had

se plíží voj a po mezích se skládá,

tam jezdce vidíš k lesu ubíhat

a dál v to bouří hlučná kanonáda.

Za krokem krok jde s obou stran se vpřed,

tam nepřátel je zříti pásky bílé.

Teď v planinu boj zuřící se sved’,

k Jizeře dolů od Svijan se chýle.

V šedivém dešti vidíš bílý dým,

zní drobná střelba, v jeden hukot splývá

a děla hřmí v to basem hlubokým...

Na obou stranách prudká offensiva.

Teď ustal déšť... je proti muži muž,

za bleskem blesk se strání chrlen v šeru, –

teď „hurrá!“ zní, na pušce blýskne nůž;

boj nádherný tu sveden o Jizeru.

A šum a ruch a praskot, hřmění děl

a koňů ržání, zapísknutí, povel...

Ó výborně! Teď boj jsi uviděl,

jak o něm kdysi čítal jsi jen z novel.

A dále jako rachot drobných krup

se střelba ozývá, až krev se pění

a stydne v ráz. Teď ostrý hlahol trub

se ozve tu i tam... je po cvičení.

Voj v nekonečné tmí se linii

na obou stranách po Jizery lemu.

Ví dobře každý, jak se zabíjí

i umírá se... teď jen, k vůli čemu?