NA BOURANICI.

Sníh napad; mrzne do kosti

a za ranního soumraku

na bouranici rozryté

se choulí tlupa chudáků.

Ti zabaleni vlňáky

a ti jen v lehkém kabátu

a spolu jako vrabců houf

na zimomřivém akátu.

A přešlapují, dýchají

si za nehty a na ruce

a hledí, zrovna o život

jak jiní buší v opuce.

Z nich nezávidí nikomu;

však je to zrovna ku pláči,

tak chtít a chtít a mozolit

se nesmět těmi krumpáči!

Pan polír přišel, rukou máv,

a jdou: – už zas je po práci!

Dlaň nemohli si zkrvavit,

a tak jim srdce krvácí.