Na břehu

Jak dívka jsem, jež v rukou drží růže

a neví, komu dar by splatila.

Je strast má, že jsem nepotkala muže,

v němž, jako v moři, bych se ztratila.

Tak jen svůj pohled v proud, jenž teče, hroužím

a s růží trhám lístek za lístkem.

To buď můj pozdrav moři, po němž toužím,

když na břehu zbýt odsouzena jsem.

A jestliže se vlny prudce zvednou

a bázlivou mne voda stáhne v proud,

byť naposled, přec šťastna budu jednou,

neb věř, já nechci nic, než utonout.