Na břehu černé strouhy.

Jak svůdné oči žárem novým zas’ by hovořily,

tak planou na bažinách bludné majáky.

Je v této noci dobře srdci, láskou nehoří-Ii

k vzdálené ženě, oknu ozářenému a luně za mraky.

Posílám pozdrav po vlnách černé strouhy

i s mrtvou nadějí svou do dálek.

Na břehu sedím, uspávám své touhy,

do duše volám sen, jed slabý, slabý lék.

Šept stromů ke mně nemluví. A bludná světla

jen pro svou rozkoš sem i tam si létla,

jich tance čarovné se pro mé oči nerozhořely.

A černé vlny pádí bez únavy.

Chtěl bych si ochladit’ v nich horkost hlavy

a otázat’ se jich, zda utopenci krásně umřeli.