NA BŘEHU JEZERA

Jsem tvůrčí zrcadlo, jež v krystal svého lomu

hmot chaos přijímá, by věcem vdechlo tvar?

jsem ten, jenž duši hor, svých ostrovů a stromů

dá vznik a trvání, stín, soumrak, půlnoc, zmar?

Jsem pouze větrů hrou a tanci vln, jenž loudí

mou mladou bytost v hloub, se celý odevzdám.

Ó věčno plynoucí – ó modro, které proudí – –!

Jsem okamžik. Jsem nic. A v duši kosmos mám.