Na břehu Lužnice.

Na břehu Lužnice já v jarním večeru tich stál,

svit luny chladný na zvlhlá se luka lil

a já jsem na chvilku tu tolik šťasten byl,

že Bůh mi dávnou, vroucí touhu vyplniti dal.

A náhle jako podťat na kolena klesl jsem

a srdce mé Ti, Bože, hymnu zapělo,

v niž všechna muka, která dříve trpělo,

se slila k chvále Tvé, jež naplnila kol vši zem...