NA BŘEHU SEINY.

V dnech mého mládí – jsou to leta, leta! –

jsme chodívali, studentíci svěží,

si nakupovat knížek, nechť i sněží,

vždy po kostele, do starého Gheta.

Ta vzpomínka teď v duši maně slétá,

když o desáté Seiny na nábřeží

své skříně, jež na opěrné zdi leží,

otvírá zrakům antikvářů četa.

Ó, kdybych žil tu, denně okouzlený,

zde chodíval bych jistě kolem Seiny

a po práci tu slavil tichý sabbat.

Ó, rozkoši, vzkřik plesný na rtu ztajit,

když vydání se první zdaří najít,

a v starých knihách labužně se hrabat!