NA BŘEHU.

Hrálo si děvče na břehu,

mělo děťátko na střehu.

Co si to, dítě, zahledlo,

že tvoje líčko pobledlo?

Běželo domů k matince:

„Dejte mi zvonit k hodince,

aneb přiveďte doktora,

než moje srdce ukorá.“

Když měsíček šel přes hory,

odmykal někdo závory –

„Nic nelekej se, má milá,

matinka mne sem posílá.“

A když pobledly hvězdičky:

„Jednejte, matko, družičky,

koho chci míti za muže,

ten jediný mi pomůže.“

Neminul ještě rok a den

a minul jim jak pěkný sen –

hrá-li si která na břehu,

ať jedná, jak v tom příběhu.