Na břehu.

Jsem sám a sám, a kolkolem

tak ticho jako v hrobě,

jen šumný Labe vlnotok

tu prozpěvuje sobě.

Poslouchám zvuky lahodné

a všechněch pochopuji, –

o Labe ať ty vlny tvé

jen dále prozpěvují.

Ten šumný tok a kolem tma

a samoten tu býti –

tak je mi, jak bych z hrobu zřel

na všechno živobytí.