Na břehu.

Svit měsíce již hrál si nad jezerem,

na jehož břehu seděli jsme spolu.

Les vůkol nás se halil páry šerem

a rybky honily se podél kolu,

jenž z vody čněl a zpět zas rovným směrem.

Hleď, jak jsou šťastny, řekla a buk šuměl

nad námi hebkou snětí u vrcholu.

Co chtěla říci, já jí porozuměl.

V dlaň pad’ mi brouček s vodní růže stvolu.

Les ozýval se v echu žluvy pěním.

Jak fletny zvuk nám v duše hloubi sáhla

ta píseň její sladce jemným zněním,

V níž třásla se i cvrčků píseň náhlá.

A lesem vůně pryskyřice táhla –

Jak z našich srdcí láska políbením.