NA BŘEHU

Ve loktech bujné lásky květ

šla vysmívána v dálný svět.

Již chabne noha ve běhu:

„Ach, lidé, dejte noclehu.

Jeť chladná noc ta v záletí

a zima mému poupěti.“

Kam jen se upře plachý hled,

vše cizo, v každém srdci led.

Kam jen se oko podívá,

každý se bolu posmívá. –

Stanula vody na břehu,

hledala v hloubce noclehu.

A šumný rákos v zápětí

pěl kolébavku poupěti.