NA BREMERHAVENSKÉM MAJÁKU.

Dálka šírá, do níž oči hledí,

siné vody plocha rozvlněná,

podle břehu bílým pruhem pěna,

nad vlnami vodní ptáci šedí.

Na obzoru kymácí se bóje,

parník kouřem ovinutý roste,

hlahol lodních píšťal snad už po sté

rozryl ticho, z něhož tesklivo je.

Ale moře, moře nikde není!

Jenom vody siné, proudné řeky

zemským rmutem třísní naše snění.

Dálka šírá, marno však v ni zříti.

Jen jak vítr v proud si lehá měkký,

touha naše pozdrav moře cítí.