Na broskev, pod níž besýdka.

Lidská pravice tě zaštěpila,

Milá broskvičko má, v šťastný den,

Ruka nejvyššího Boha jen

Krásným ovocým tě zbohatila.

Blaze tomu, kdož se občerstvuje

Chutným ovocým tvým v letní čas,

Koho k tobě loudí pinky hlas,

Jenž na větvičkách tvých obletuje.

Ale mnohem blaženější sluje,

V chladném stínu tvém kdož posedě

S Bělkou, aneb v tiché besedě,

Zamračenou tvář sy vyjasňuje.

Každý večer v samotě s ní šepce

K jiným, jí jen váže, nechodí,

Nevinné s ní žerty provodí,

Ač y zlobivý svět na to brepce.

Dávej besýdečko páru tomu

K rozmlouvání bytu milého,

Pokud milování věrné ho

Do božího neuvede domu,

Kdež jej svazkem věčné lásky svíže

Svatá ruka kněze dobrého,

Přisáhnou sy věrnost srdce ctnostného,

Kráčíc k cýli člověčenství blíže.

Potom, broskvičko, je obohatíš

Sladkým ovocým svým hojněji,

Ročně rodit budeš volněji,

Štědrosti své nikdý neukrátíš.

Když y oni v přeblaženém stavu

Zdarné vlasti zplodí ovoce,

Větve rozloží své široce,

Krásným věncem zšlechtí vlast jich hlavu.