Na čekání.

S luny vítr mračna shání –

pytlák stojí na čekání;

na čekání v hustém křoví

blízko chaty myslivcovy.

Dupe mráz si v bujném kole

na skaliny, větve holé;

na ty stromy, na to mlází

operlené květy hází.

Sypkým sněhem šelest kroků –

vyšla srna. Pušku k oku!

Eh co srna! lesník mladý

s pytlákovou ženou tady!

Houkla rána – chví se chvojí.

Horou zazněl výkřik dvojí;

zazněl horou, znikl v doly.

Pytlák pohled na mrtvoly,

na mrtvoly, na ručnici:

„Mám to věrnou společnici!“