Na čekání.

Do ulic pad večer, kvapem se v nich šeří,

domy zčernalé se tmějí víc...

děvče vystupuje ze špinavých dveří,

vyzývavě kolem volajíc.

V zapadlé té čtvrti život probouzí se,

cele když tu dohasl dne svit,

mnohý krok sem stočí, silně když kol tmí se,

trochu popřát si a zahýřit.

Hluk se massou valí, hovor všade dýše,

nadávky se mísí, zpěv a smích,

kdo tu poprvé je, plaše jde a tiše,

by mu nikdo nečet ve zracích.

Stín se často mihne chodby matnou šeří...

to přivábil hosta sladký hlas –

Druhé děvče volá ze špinavých dveří,

po ní vyjde lákat jiná zas.