Na čekání.

Mha stříbrná se chvěje v poli,

a rosou vlhne šat i zbraň,

šum října táhne po vůkolí

a chladem dýchá na tvou skráň.

A marně bloudě v pustých lánech

dlíš náhle v cípu strniště,

kde od večera po cikánech

se čerstvé jeví ohniště.

Dým slabě vstoupá k nebi z něho

nad žhavým ještě popelem

jak vzpomínka snu vzdáleného,

jenž hasne zticha pod čelem...

Hle, vyhnanci tu v noci spali,

jež nesmí v sobě hostit ves!

Kde jsou teď; kam se odebrali;

čí zrak je najde v dáli dnes?

Ach, znikli tak, jak běhy dropa

kdes v dálky stepích černavých,

a co tu zřít – jen po nich stopa –

tak smutná, jak ten osud jich!