NA ČERNÝCH SKRÁNÍCH TVOJICH...

Na černých skráních tvojich místem šedý

se prostřibřuje nápadně už vlas...

Ty usmíváš se: minulosti sledy...

Když osud sved nás – však jich nemělas.

Vím: ten rost ze stesku... ten ze starosti,

ten z obav... pochyb... ten v muk zánětě...

Tak mluvíš, stříbrná má minulosti,

já poslouchám a hladím zbožně tě.