Na české hranici.

Na jihu Čech znám tichý, malý kout,

jenž dřímá v lůně hor a věnci lesů;

tam z duše chtějí písně vylétnout

a jásat ve slavičím, sladkém plesu,

být volny, nesepjaty jařmem pout.

Však cos mi ladí duši do stesku,

když zřím ten kostelíček vetchý, malý,

jenž na stříšce má plno netřesku:

tu vzpomenu, že v něm se modlívali

osmahlí sedláci dřív po česku.