NA CESTU.

Když moje stará babička

mne propouštěla z domu,

dvě jablíčka mi podala

a naučení k tomu:

Jdi, synku milý, do světa,

ať nejsi peciválem.

Kde cesta zlatem dlážděna,

buď spokojený s málem.

A kde je trním dlážděno,

tam poskoč si a zpívej,

i za číš vody vděčen buď

a jiným radost vlívej.

Nehledej v žití andělů,

není jich na tom světě:

Budeš-li hledat člověka,

snad anděl obejme tě.

A až se vrátíš na podzim

zas v dům náš ustaraný:

Šat můžeš míti od prachu,

však duši bez pohany!!