NA CESTU.

Leťte, květy duše mojí,

leťte v širou dál,

a zahořklou vůní svojí

posilněte druhy v boji

za náš ideál.

Vázal jsem vás tvrdou dlaní

v malé kytičky,

když se pot lil po mé skráni,

i než ulehl jsem k spaní

v šeru světničky.

Vyrostly jste, květy moje,

v divném ovzduší,

v šeru strasti, nepokoje,

a proto snad vaše zdroje

bol kdys vysuší.

Vázal jsem vás tvrdou dlaní

druhům v neštěstí,

a jedinké mám jen přání:

byste zahojily rány

bídy, bolesti.

Leťte, květy hořké vůně,

k srdcím druhů mých,

a kde duše bolem stůně

a neštěstí zeje tůně,

vzbuďte radost, smích.