NA CESTU.

Ach, jindy jen holí jsem zatočil,

jen tlumok na plece hodil,

a byl bych šel světem na sta mil,

vzal lehce tuláka podíl!

A dneska pouť krátká, k smíchu až,

a jak prut v šípkovém keři,

mě chytá a drží dětská páž

a nechce pustit mě z dveří!

Dvě oči modré jak nebes jas

zřím smutně ke mně se zvedat,

jak s otázkou: Zdali kraššího as

cos v šírém světě chceš hledat?

Však vyrvu se přec a prchám v svět

přes lesy a města, kol chýží –

ej, hlava je lehká, noha chce v let,

však srdce tak tíží – ach, tíží!