Na cestu.

Poutníče, jenž z vlasti v svět se béřeš,

darmo pohled Tvůj se nazpět vrací;

darmo krok ti vázne, oko pláče,

musíš dál, nechť srdce dokrvácí!

Také já jsem z domu kdysi kráčel,

z vlasti vyhnán rájů prvomládí,

také já jsem plakal, chvěl se, zrak obracel,

marně však – ten pláč sny nenahradí.