Na cestu.

Lkám vám to kvítky, co na srdci leží –

Lidé, ach! nemají více zde cit.

K propasti moře rychle voda běží,

Tam nese trudy své – tam bude klid.

Házím v ni růže své – všecko své kvítí:

Proudy vy prudké, s nimi můj pohřbite žal!

V světě již míru mi nelze najíti,

Leč bych si sám to, co nikdy nebude, lhal!!