NA CHRÁMU STUPNÍCH.

Na chrámu stupních sedí žebráci

a natahují prázdné svoje dlaně;

sem den jak den se bídně trmácí

a usednou na každé schodů straně.

Jsou plni vrásek, stříbro na skráni,

a chromý má tu za souseda slepce;

tak půldne tráví v prosbách od ranní

a za dar každý modlitbu svou šepce.

To obrázek je všední. Tentýž bol,

jak dnes jej vidíš, uzříš opět zítra;

tak lhostejně vždy jedni chodí kol,

však stane, komu soucit šlehne z nitra.

To obrázek – na pohled jediný,

já nad vše lépe z něho čísti mohu,

že jenom středem bídné chudiny

jde pro člověka vzhůru cesta k Bohu.