NA CHVILKU ZTIŠENY...

By Bohuslav Květ

Na chvilku ztišeny hrou společenských vln,

zas smutky staré vyvstanou,

radosti drobné vyvanou...

a svět je pro tě chladu, běd a temnot pln.

Myšlenka hrozná srdce náhle rozdírá:

nic už, než hrob jen, nekyne!

Slza se marná vyřine...

Dál Osud kovový zrak na tě upírá...