NA ČÍHANÉ.

Číhají dva loupežníci,

mladý starci přes rámě,

starce ptá se mladolící:

„Na koho dnes číháme?“

„Odloudil mi tvoji matku,

a já číhal u lesů,

až jsem uzrál na oprátku –

tudy půjde od plesu.

Ale čeho při tom žel mi,

já dřív sebe utratil,

zvíře jsem, kus líté šelmy,

aniž jsem mu oplatil.

Vlk mně v duši vyje děsně,

jsme v něj oba zakleti –

ouvozem až půjde těsně,

per, až duše vyletí.“

Skok, a starci hrdlo změří,

dýka v ruce zakmitla:

Nač i mne zatáh’ jsi k zvěři?“

Pral, až duše vylítla.