Na citát z Byrona.

I já to cítím v této chvíli,

jak vozka Osud otěže

z mdlé ruky pustil beze síly

a koně mdlé již soutěže,

již dlouho hnali povoz žití

a kterým klesla odvaha,

za jiné v další hromobití

a dálku cesty přepřáhá.

Je z dálky slyším temně dusat...

cos bleskem šlehlo v pozdní šer...

Hoj, kterak teď as budem klusat,

vždyť oheň plá jim ze nozder,

jich hříva do tmy divě vlaje

a fosforným se leskem skví,

ti Adama též štvali z ráje –

ten Kletba, druhý Zoufalství!

Tak v kratší žití polovičku

se vrhnem s těmi, duše má,

když slepý Osud zadrh’ kličku,

ó svěř se těm již oběma!

z nich netrpěliv každý frká –

za mrtvým štěstím jeden hled!

Smrt zakuklená povoz strká,

jest zapřáhnuto! Nyní v let!