Na ctnost.

Mám jen kráse chválu vzdávat,

Minutedlný chválit květ?

Moc y její vyvolávat,

Kterou láká všecken svět?

Nemá loutna raděj ctnosti

Chvalozpěvy hlučně znít,

Která stálé blaženosti

Vsrdce lidské umí lít?

Božské jiskry svaté plémě,

Dané kpotěšení nám!

Beztebeby zpustla země,

Světby sešel sebou sám.

Co je krása proti tobě?

Tato světlá bublina

Sejde zase vmalé době

Tak co jarní květina.

Předceť jako nesmyslný

Poní dychtí kskáze své,

Ač již počet nesčíslný

Našel skoncování zlé.

Ten tam ztrativ čest a jmění,

Žebrotou teď světem jde;

Onen upad dovězení;

Ten zas sobě zoufal zle.

O jak hyne člověčenství

Beztebe, ctnost! vkrutou noc!

Ty nám leješ vprotivenství

Doran balšámovou moc.

Povrhuješ stříbra, zlata,

Udělujíc spokojnost;

Nadzlato jest tvá odplata,

Pravá, čistá blaženost.

Vy pak dívky, co vám kvete

Vlícých sličnost, spanilost,

Žeby vedla, nemyslete,

Skrásou válku milá ctnost.

Zřídka bydlí vjednom stánku:

Však se sejde leckdys sní.

Oko lidské nebes stránku

Vokrase své vidět mní.

Však y beztohoto květu

Nadvšecko se krásou stkví.

Sluncem našemu jest světu;

Šťastný, kdo to drobet zví.