Na daleké stráži.

Stůj, vojíne, kam’s postaven,

bdi do dálky, kde bouř se zdvíhá!

Ač’s druhů něhy pozbaven,

a mráz i úpal tebe stíhá.

Hleď ku předu, kde zář se stkví –

snad požár chudobné to chaty,

snad čistý oltář bratrství,

jenž nad lidstva byl mírem vzňatý.

Své oko bděním znavené

v ty záhadné dál vzpírej dráhy.

Ať puká srdce z kořene –

však smrt vystřídá tebe záhy.