NA DEN 21. ČERVNA 1844.

Tiše potok plyne lukou,

a přec květ ves umdlívá,

ač slavíci mile tlukou,

ač se luna usmívá.

Není, kdo by v slunci parném

kvítka zvadlá zalíval,

není, kdo by z kvítek libých

zápach božský zulíbal.

Neplač, srdce, tichni, žalost!

Hleď, kam hleď, již všude radost!

Zpívej pěstiteli milému:

Sláva, sláva, sláva mu!

Tiše potok plyne lukou,

vonný květ zas zaplanul,

slavíčkové mile tlukou,

máje dech k nám zavanul.

Rajský úsměv všude kyne,

hlahol libý tam volá,

touha ve srdce se vine,

člověk již neodolá.

Také Tvá tam kvítka planou,

libý dech do prsou vanou:

A to poutá srdce Ti,

sláva, sláva, sláva Ti!