Na den slavnosti svatého Jana Nepomuckého.*)

Skrze Svaté Boha ctíti,

Učí Matka Cýrkev nás;**)

Za přímluvce Svaté míti

Věří Křesťan v každý čas.***)

Toutož vírou naplněné

Srdce naše roznícené

Počni k nebi hlasu nést,

Rozmnožujíc Boží čest!

Píseň slavnou o Janovi

Nepomuckém Čechu pěj!

O svém svatém Patronovi

Slavně chválu zazpívej!

Jeho svattost, velké ctnosti,

Ješto pošly z nábožnosti,

Hlásej věrně po světě,

Ať tím ctnost víc rozkvete!

Bázeň Boží, tentoť pramen,

Základ pravé moudrosti,*)

Bylať ta ten zlatý kámen,

Jejž Jan našel v mladosti.

V službách Božích zalíbení,

V chrámích Božích utěšení

Hned jakž dítě míval Jan;

Tak byl Bohu odevzdán.

Čímž pak více rostl, tím hojněj

Bázeň Boží kvetla v něm;

Zavrhna svět kráčel volněj

V cestách Páně nocý dnem.

Jeť on obraz nevinnosti,

Čistoty a stydlivosti;

Rodičům svým poslušnost

Krášlila v něm všecku ctnost.

Všem pak žákům, jako svíce

V pilnosti Jan předcházý,

O tom svědčí Žatec více,**)

Jakž se v spisech nacházý.

Uměním vtip naplňoval,

Srdce ctnostmi ozdoboval;

Tak byl Žáček Žatecký,

Jako anděl nebeský.

Na vysokých školách v Praze*)

Zrcadlem byl mravnosti;

Váže okamžení draze

Šetřil jenom pilnosti:

V Božských věcech rozjímání

Bylo jeho zaměstknání;

Zákon Boží miloval,

V něm žil, v něm jen hodoval.

Uměním tak ozdobený

Chvátal k cýli svému Jan;

Všemi ctnostmi ušlechtěný

Chvátal, kamž jej volal Pán,

Jakož někdy Samuele –**)

Slyšel Jan hlas Spasytele,

Jenž jej volal k službě své,

Čechu! pro spasení tvé!

V vznešeném pak důstojenství,

Jakož vždycky kněžské jest,

Snažil Jan se člověčenství

Slovem, skutkem k Bohu vést.

Myslí neohrozytedlnou,

Výmluvností pohnutedlnou

Káral, trestal nepravost:

Štípil, množil v srdcých ctnost.

Svatá pověst v Pražském městě

O Janu se roznáší;

Jeho svattost v Božské cestě

Tejn*) mu za díl přináší.

Zdeť pak svatou horlivostí,

Oučindlivou výmluvností

Lidi k Bohu obrácý,

Ďáblův spolky převrácý.

Slavné místo v Kanovníctví

Dáno bylo Janovi;

Dáno bylo Almužníctví

Nábožnému Mužovi.

Johana jej vyvolila,

Zpovědníkem učinila;

Bylť Jan věrný raditel,

Duše její těšitel.

Na kazatedlnicy hlásal

Zákon Boží Pražanům,

V lásce, v svornosti je vázal,

Jakož sluší Křesťanům.

Chudým bylť Jan Otcem věrným,

Smilovatelem vždy štědrým;

Bylť Jan bídným podporou,

Potlačeným oborou.

Král pak Václav, jménem líný,

Káže Janu přijíti,

Královny své všecky činy

Velí Janu zjeviti.

Zpověd její vyzvěděti,

Chce se všeho dověděti,

Co se žena zpovídá,

Na Janovi vyzvídá.

Jan pak horlivostí svatou

K nebi oči vztahuje;

Duší Bázní Boží jatou

Králi směle ztvrzuje:

„Sluší Boha víc než lidí

Poslouchat, ať každý vidí!*)

Nežbych zpověd zjevil, věz,

Utrap, usmrť mne jak chceš.“

„V Litoměřicých máš hned míti

Biskupství!“*) Dí Janu Král:

„Na Vyšehradě pak býti

Proboštem.“**) Tak sliboval

Václav Janu důstojenství;

Aby přišel do tajemství;

„Bůh můj“ – Dí Jan – „jest mně víc!

Svět dej! předce nezvíš nic.“

Václav roznícen jsa zlostí

Velí Jana zavříti;

Nechal Jej svou ukrutností

Trápit, mučit, páliti,

Jan měl obraz Krysta v srdcy,

Snášiv mile krutou svícy,

Kteráž páždě pálila,

Tělo hrozně mučila.

Nemoha ctnost Václav zmocy,

Ani škřipce mučením,

Káže Jana zrádně v nocy

Srdcem s zlostí zprzněným

Ze žaláře vytáhnouti,

Do Moldavy uvrhnouti.*)

Jan se Bohu oddavá – –

Již Jej zjímá Moldava.**)

Jakož Jeho narození

Božské světlo zjevilo:

Tak y Jeho utopení

Pět hvězd krásně slavilo.

Voda vážně ustupuje,

Janu lůžko připravuje.

Tak Bůh Jana oslavil,

Že se ctnosti nezbavil.

Celá Praha k břehu běží,

Lomíc ruce bolestí;

Vyzdvihují vážní kněží

Svaté tělo s žalostí;

Chudí želí Otce svého;

Mocní Raditele ctného;

Utiskaní Ochrance,

Usoužení Obrance.

Zázraky Bůh dokazuje,

Že Jan velký Svatý jest;

Na světě Jej oslavuje,

Všudy množí Jeho čest.

Věrný ctitel Janův staví

Sochy*), nímiž Jana slaví,

V horách, v dolích, v pustinách,

V cestách, v městech, v dědinách.

Zde máš život věrný Čechu

Jana Nepomuckého!

Ať ti slouží za utěchu

Srdce skormouceného!

V soužení a v utiskání,

Křivě na cti v utrhání

Ubírej se k Janovi

Chudých, bídných Otcovi.

Chcešli Jana věrně ctíti:

Následuj vždy Jeho ctnost!

Z toho budeš rozkoš žíti,

Najdeš pravou blaženost.

Svatých v ctnostech následovat,

Dlé jích skutků pokračovat:

Totoť jest jen Svaté ctít,

Skrz Ně Boha velebit.

Věrní Čeští krajanové

Slavme vděčně dnešní den!

Všickni Čeští jazykové

Pějte: – Bůh buď veleben!

Vzdávejme čest Patronovi,

V nebi svému Zástupcovi,

Velikému Svatému

Janu Nepomuckému!