Na dětinství.

Ty drahá chvíle minulé mladosti,

Kde tvůj klín tvoří nevinné radosti?

Kam nestálého věku hnulo žídlo

Tvé rychlé křídlo?

Když ukonoušen na lůně matinky,

O ni své outlé opial jsem ručinky,

A ona k ňádrům svého milka zvedla,

Mile naň zhlédla.

Neznaje lidské lsti a nevěrnosti

Čil jsem svůj život v nekalné blahosti,

Neznaje záští, přeplzké zloty,

Líčené psoty.

Tenkráte směle mohl jsem každému

Důvěřovat se, třebas i zrádnému,

Nevěda, jak se rozumný tvor sníží

Pod hřícha tíží.