Na děvčata.

Sedě pod stromem se v sluncy stkvěti

Západním, když mile kyne skleňce,

Propletat skrz vlasy z růží věnce,

A o lásce píseň libou pěti:

Ovšem, toť jsou, roztomilé děti!

Blaženosti; však jen pro mládence;

Starečkům již plynou velmi tence,

Nemohou jim ničím již přispěti.

Neb, ač skleňce s lyrou jim zůstává,

Tak předc vy jim šelmy utíkáte,

Důvěrnosti žádné k nim nemáte,

An vás jejich šedá straší hlava.

Y nu, tak se ke mně víc nemějte,

Píseň ale mou jen poslouchejte!