NA DLAŽBĚ DVORA.

V klid mrtvý stopený je prázdný dvůr.

Po dvoře v hasnoucích je na zdi paprscích

klid všední rozlitý.

Vzkřik náhle z přízemí vzduch projel – temný zvuk

v klid dvora zalehl – jak v dlažbu těla pád –

tak smutně příšerný.

Tam leží – zbarveno je krví dláždění,

a nad ní zlekaných tu stojí lidí pár

s úzkostí ve tvářích.

V klid mrtvý stopený je prázdný dvůr,

v klid hrobu po pohřbu, když zhltil oběť svou

a všickni odešli.

Zřím dolů – lačný netvor jak dvůr vlhký zeje. –

Mým očím mrtvola té ženy zjevuje se

na dlažbě krvavé.