NA DNĚ.

Ty řeko, řeko zvlněná,

ty olivová temně!

Zda tuchu máš, kol jaký lid

a jaká krásná země?

Znám, šumí řeka zvlněná

a s jezů hučí temně,

vždyť tolik jich jde v každý čas

těch lidí z vás – sem ke mně.

Jdou zapomenout na váš svět,

v mém tichém zmizet temně,

zde jim to moje vlhké dno

dá víc než vaše země.

Zde jejich hlídám tichý sen,

jich rety líbám jemně,

z nich zvídám, jak tam mocný lid –

a jaká šťastná země!...