NA DUŠIČKY.

Je smutný den, venku se šeří,

je dušičkový listopad.

Minuty zvolna budík měří.

Vzpomíná člověk, co měl rád.

Na větve temná noc se věsí,

mha bílá padá do kraje.

Duch Meluzinin děti děsí

pokoje v hrobě nemaje.

Je smutno v městě. Vítr zpívá

requiem, letě ulicí,

– u hřbitovních vrat žebrák zívá,

nad rovy lkají truchlící.