Na dušičky.

Mhy sprcha šikmo k zemi létá

a vlhčí dlažbu. Mrazná zima

zdá na všem chvít se, z všeho vanout,

vším prolínat. A půlkruh nebes,

bezcitnou šedí potažený,

zří přísně na zem. Tiše, tiše

vlá vzduchem jakás zhořklá vůně,

bolestně, teskně chladem vane –

to duše květin zavražděných,

jichž tílka leží bezevládně

studeným tenkým drátem spjatá

na hrobech mrtvol práchnivících.