Na dušičky.

Časně ráno za svítání

Z vížky slavnost zvon vyzvání,

Slavnost věrných dušiček;

K chrámu mlhou Hanna kráčí,

Tichou slzou líce smáčí,

Neb jí zesnul Jeníček.

Na tom místě, on kde stával,

Zrakem lásky ji hledával,

Klekne panna v potají,

Ručky spíná, oči zdvíhá,

Kde se smutku slzy míhá, –

Ústa cosi šeptají.

Než když lid, an Boha vzívá,

Za dušičky zbožně zpívá:

„Odpočiňtež v pokoji,“

Vydá také Hanna hlásky,

Vědouc, otec věčné lásky

Že jí ránu zahojí.

Když se slavnost dokonává,

A lid za své oběť dává

Tam na oltář svěcený,

Hanna zlaté srdce snímá,

Toho dar, co věčně dřímá,

Dar Jeníčka milený.

A když vrací se do chýše,

Slunce vstoupí již do výše, –

Obraz žití nového;

Hanna se tu k nebi dívá,

V slzách rajsky se usmívá,

Neb tam najde – milého.