Na Emmu.

Ty jsi mi mnohou píseň pěla,

Smutnou, jak ji má duše chtěla,

Duch truchlivosti mne opustil,

Když jen zazněla.

Tvůj sladký zpěv jak rosa plynul,

Úzce se k mému srdci vinul,

Ve mně utichlo – zdaleka mi

Duch míru kynul.

Nyní když trud opět se jeví,

Duše má si pomoci neví –

Emma je vzdálená – mně zpěvem

Víc neuleví.

Její hlas už mě kojit nemá,

Její usta jsou pro mne němá – – –

V zapomenutí darmo šeptám:

„Zazpívej, Emma!“ – –