NA GOLGOTĚ.

Dva oltáře se pialy na Golgotě,

jichž obět vůni slala k nebes bráně

a meze kladla satanově zlotě.

Byl jedním oltářem kříž tvrdý Páně,

znak hanby, na němž za nepřátel shonu

Pán duši vypouštěl a klonil skráně.

Byl Otcův záměr splněn v tomto skonu,

smrt pro zmar hříchu uložená Synu

a věčný život mrtvých milionů.

A druhým oltářem vždy silné k činu,

ctné srdce bylo nejsvětější panny,

jež bol svůj nesla v obět Hospodinu.

Žár bolné lásky její požehnaný

vzplál při Kristově skonu prudkým vznětem

a divomocně sálal na vše strany.

A nelétla ni jiskra tuchy světem,

že porodila Maria v té době

a láskou mateřskou lne k novým dětem.

Máť bolestná, leč nepoddaná mdlobě,

ty obrodila lidstva na okrasu,

jež vytrh’ Ježíš pekla dávné zlobě.

V té chvíli vzruchu pod křížem a žasu

v saň strašnou změněn vyřítil se z pekla

lhář dušehubný, vládce lítých ďasů.

Jej štvala pýcha nesmírná a vzteklá

zrak popást na bolestech matky Boží,

že dosud boje s ním se neodřekla.

Byl jist, že nejen se jí nepodloží,

než ještě její hanbu užíravou

a hrozné muky úštipkami zmnoží.

Než mimoděk trh’ ještěrovou hlavou,

když utkvěl na ní jedovatým zrakem

a jitřiti chtěl bolest její dravou.

Máť Páně jevila se v lesku takém

a v takém svaté oběti své vděku,

že zdrcen byl té velikosti tlakem.

Ač utkával se s lidmi řadu věků,

však nepoznal tak velké vznešenosti,

by čelila jak tato jeho vzteku.

V tvář matky Páně znova hléd’ pln zlosti

a postřeh’, že jak šťastném po porodu

svit blaha s bolu stopou v ní se hostí.

Hned u ní pátral po zrozeném plodu

a chtivě žádal, by ten člověk nový

co nejdřív kořistí byl jeho svodů.

Vtom zočil div, jejž těžko líčit slovy.

Až po jilec meč vězel v hrudi její,

než z rány nelinul proud purpurový.

Snad v duši, vniknuv tam co nejhlouběji,

meč vypůsobil porod opravdivý,

jenž slávou předčí mezi věků ději.

V tom domyslu zloch důvtipný a lstivý

kol kříže znova jal se rozhlížeti,

by spatřil matky bolestné plod živý.

Tam vyčkávali Páně s kříže snětí

Jan, Maří Magdalena, muži, ženy

a k Marii se měli jako děti.

Byl zklamán ďábel záštím omámený;

již rozuměl, meč bolestný co značí,

a viděl příštích časů zřejmé změny.

Hle, nesčíslní kříže vyznavači

zvou Marii svou matkou v blahé pýše

a pohrdají jeho zlobou dračí.

Je svržen s urvaného trůnu výše;

Pán z mrtvých vstalý s matkou vládne světem

a svět je jedna mariánská říše. –

Byl ohromen té slavné říše vzkvětem

a tušil, trpkým pokořením zlícen,

že neuškodí mariánským dětem.

I padl rázem v temný pekla jícen.