NA GRIEGŮV „EROTICON“

Mír ospalý... A jsme tu sami v lese...

Tvých očí záhrobí ti závidí jen laně,

tmy korunami pozdravení nese

ohromně sladký, bledý anděl páně...

Dej mi své ruce, já je temně skropím,

hebounké, slabé, jako růže z ledu,

jak bílé boky poraněné kopím

svou krví hříšnou, kterou na rty svedu.

...Jde anděl páně s šumem zpátky kolem

– zvon skleněný tak s klenby stržen kvílí –

a uzří omdlívat nás velkým slastným bolem –

a tajemstvím: Jsme dosud? Či jsme byli?...