NA HANÁCKYM OLYMPO.

Chtica vědět, só-le k čemo

moje ryme, če só tród,

šil sem k nebi hanáckymo,

dirkó v bráně nasésnót.

Křen pil čé se stréčkem Čáskem,

chotnala mo veržinka,

pešně zdvihal holó hlavo

s kraja Hané Hlavinka.

Vehlidal stál s velkó knihó,

dochtor Hoch si rovnal břoch,

a Spáčela samó tihó

těšel Překrel, švarné hoch.

Všecke bavil, až se smile,

zatrachtělé ferina:

do rebnika s máslem zval jich

Ferda Dostál-Bestřina.

Přes zidko sem meze ně tam

hodil to svó pisánko:

stoja za rohem včel čekám,

ešle vendó s fišpánkó...