Na Helenku.

Vol již jednou, vol Helenko!

Rozmysli se má milenko;

Čápi jsou již tady.

„Až se z lesů sněžek ztratí,

Až se louky zastrakatí,

Až pokvetou sady,

Budem svoji“ – říkávalas

V zimě; ach snad nechovalas

V srdci černé zrady?

Z lesů se již sněžek tratí,

Travička již louky šatí,

Čápi jsou již tady,

A než nám ohlášky projdou,

Jistě sady květu dojdou:

Nechtěj vzdalovati;

Ať se spolu ještě v máji

V manželství libostném ráji

Můžem radovati.

Ať nám – než se sejde s rokem

Rok a jaro něžným krokem

Sstoupí s trůnu svého;

Ať nám může na kolíčku

Čáp náš zavěsit v košíčku

Něco milounkého.

Nechtěj, nechtěj vzdalovati,

Bychom brzo kolíbati

Mohli outlé vnady:

Vol již jednou, vol Helenko!

Nerozmejšlej se milenko,

Čápi jsou již tady.